Moje „Věřím“ v umění
„Věřím v umění jako nejvyšší výraz božství člověka – tak blízko Bohu,tak rozdílný člověku“
„Věřím v umění – prostřednictvím jeho zrození nás zavede zpět do kontinuálního znovuzrození – do věku,který byl a bude,skutečné znamení,kterého se nemůžeš dotknout“
„Věřím v umění,které rozpustí efemérní čas,extáze přítomna vždy a nikdy,čas,co se rozplyne a netřeba souhlasu“
„Věřím v umění – vytvořit nenahraditelnou komunikaci – voda co chrání a přináší osud a neohne ani stéblo trávy na této louce,prochází mírně jako vzdálená vzpomínka“
„Věřím v umění – zapálit extrémní Lux – nemluvit žádným kodem,chápej co říkám,nemám kořeny,kterým bych chyběla,jsem od nich osvobozena“
„Věřím v umění – poskytuje potěšení prostřednictvím krásy – dotek ruky spojuje sen a radost,přináší úrodný život a nechce nic,jako já,jen zůstat tam,kde se objevím“
„Věřím v umění,jako zapomnění,které přináší absolutní podstatu“
„Věřím“ – psáno umělkyní Lilianou Mantione Lanaro
Biography
Liliana Mantione Lanaro,narozena v Caracasu. Vyrůstá mezi Itálií a Venezuelou. Učila se od svého otce,profesora umění a malíře,malířské techniky,dějiny umění a v neposlední řadě pokory,které je potřeba při každé tvůrčí práci.
Vystudovala civilní letecký institut v Caracasu. Strávila období v Japonsku kde se naučila metody meditace antické orientální filosofie. Osm let pracovala v oblasti mezinárodní letecké dopravy. V letech 1978 – 1980 ve společnosti Air Panama,pobočka v Caracasu,jako vedoucí oddělení letecké dopravy.
V letech 1981 – 1986 v národní letecké společnosti Alitalia – v kancelářích v hlavním Caracasu. Má příležitosti,kterých využívá k cestování ve svém volném čase. Navštěvuje muzea a výstavy v hlavních městech světa,zejména v Orientu.
Kdykoliv má příležitost,pokračuje v malování,naplňuje svou potřebu,touhu vyjádřit své pocity a myšlenky prostřednictvím umění.
V roce 1986 se přestěhovala do Itálie,Cortiny D´Ampezzo,srdce Dolomit,kvůli pracovním potřebám svého manžela. Místo,kde založili společnou rodinu,zde vychovávají a zároveň vyrůstají jejich dvě dcery. Spolupracuje v oblasti brýlí.
Z těsné blízkosti s přírodou popadne perspektivu změny světla,kterou se věčně snaží komunikovat prostřednictvím jejích obrazů. V roce 1989 začíná její definitivní práce jako malířka.
Pokračuje v cestování a v realizaci různých výstav. V letech 2005 – 2008 pobývá delší dobu ve Španělsku,kde se obohacuje o své znalosti z hlavních témat jako je Orientální filozofie a metafyzika. V tomto období její malířský styl je snový-surealistycký-symbolický. Momentálně žije a maluje v Cortině D´Ampezzo. Díky své práci se snaží probudit ty myšlenky,které jsou součástí kolektivního nevědomí,skládáním a rozskládáním,mazáním a znovustvořením energií. Každá hranice určena člověkem na této planetě a veškerá materiální forma mezi člověkem a cestou světla,rozdáváním volné cesty komunikace bez omezení.
„Umění je pro mne neustálá práce internalizace a interakce v kognitivní proces mezi fyzickou a éterickou neviditelností,prostřednictvím spektra světla,pokračující v nekonečné sérii frekvencí – zde se zrozují mé materiály=prázdno.“
Její vytrvalé hledání ji dovede k experimentu v roce 2012, v multimodálním rozsahu,nový přístup a stav of-art ve spolupráci se světem softwaru a hudby,kdy se podaří vytvořit vzácné a současně velmi hluboké umělecké dílo.
„S touto prací,zobrazitelnou pouze v jednotlivých událostech,jsme byli schopni dotknout se srdce hlubokým způsobem,znovuprobuzením,vždy positivně, okamžitou změnou frekvencí,početnému a důležitému publiku,které vzrušeně a nadšeně uvítalo a velmi chválilo tento bezprecedentní vztah s uměním“
První událost „ Extrémní Lux“ přivedla na svět plátno malované olejem (olejomalba),doneseno do momentu znovuzrození,jiskra,která se promění prostřednictvím pohybu přiblížení/odloučení. Pohyb rukou zdůrazněním – zkreslením té samé opery,vizuálně i zvukově,bez jakéhokoliv fyzického kontaktu,byla provedena v květnu 2013 v Trieste.
Druhá událost „ Zvukový obraz“ vystavený v srpnu 2013 v Cortině D´Ampezzo,umožnil návštěvníkům vzájemně působit s každým předmětem opery v Arcaně,režim vysvětlující asociativu,přeložený ze zpráv kreativního období interpreta. Práce, která vzrušila ohromující reakce v každém zúčastněném divákovi.
Interaktivní práce jsou viditelné pouze v části,kvůli jejich složitosti,prostřednictvím série videí,které jsou zobrazeny na webových stránkách.
Definována jako „Malířka světla“
Její práce byla popsána jako neskutečná (surealistická) vize,která se stane symbolickým výrazem díky indikaci odhalující totéž „světlo“. Její obrazy jsou vize světelných spekter různých subjektů,které skrze pohyblivé vlny jsou schopny udržovat konstanci během každé proměny.